Kup cestou narcisy!
Aneb jak se žije s matkou, která má poruchu osobnosti
4 Minuty čtení
Jedna docela útlá dívka, jménem Nikol, vyrůstala jen se svojí mámou. Matka byla opuštěná a moc se jí mimo práci v životě nedařilo. Doprovázel ji hlasitý smích, kouzlo osobnosti s nenápadným nádechem levné vodky. Sem tam si skutečně řádně přihnula, nebyl na ni veselý pohled, sedávala pak na zemi a křičela. Nikola se ji snažila odmalička povzbudit,změnit a především se vyhnout jejím změnám nálad, které připomínaly jedno velké, nevyzpytatelné peklo. Už ve školce Niki zjišťovala, že umí rozveselit ostatní děti, učitelky, kuchařky i zamračeného školníka… uměla se na lidi dobře naladit, improvizovat, excelovala pak na vystoupeních s básničkami a scénkami. Později se jakožto komediantka proslavila i po celé základce. Při vystupování zažívala zvláštní mrazení, jak ji všichni obdivovali, připadala si, jako když někam letí.
Později Niki organizovala skupinku nadšenců, velmi brzy měla jasnou představu, jak by mělo umění pro lidi vypadat. Nakonec se dostala na konzervatoř. Matka hrdě sedávala při jejích premiérách v první řadě, dokázala být okouzlující. V Nikolině životě, mimo jiné, chyběl otec. Nikdy se jí neozval, naposled ho viděla v dětství, matka jí řekla, že to byl debil.
Doma bývala “zatažená opona”. Vše se točilo kolem povinností. Když bylo uklizeno, sedlo se a povídalo o matčiných problémech v práci, se známou od vedle, se šéfem. Matka měla 3 práce a nikdy se doma nefňukalo. Jednou Nikola dostala od sousedky mohérový svetr a matka jí dala facku a vyslala ji svetr okamžitě vrátit s omluvou. Neuměla přenést přes srdce, že by je někdo obdaroval, jak by to vypadalo?
Během puberty Nikole máma přišla spíš jako soupeřka a jakoby kámoška zároveň. Rozhovory, které později vedly, byly už Nikole nepříjemné, obzvlášť když matka potřebovala mluvit o sexu, nebo pomluvit přátele. Pod vlivem byla schopna koketovat i s Nikoly přítelem Jakubem.
Nikole se máma zdála často jako herečka, dokázala udělat dobrý dojem na lidi, takže nikdo netušil, co se vlastně doma děje ani že potají pije. Chodily k nim návštěvy, Nikola je musela obskakovat, sobě dávat demonstrativně nejmenší kousek zákusku, aby ukázala pokoru. Všechny její kamarádky jí mámu záviděly, jak byla zábavná a moderní. Nikolu to hrozně mátlo, tak byla máma skvělá, nebo ne? Matka nikdy neměla moc dlouho žádné přátele, vždycky je pomluvila, vždy ji zklamali, nikdo nebyl ten pravý, na každém našla chyby.
Někdy se Nikola potají dívala na jiné matky, jak objímají své děti, jak mají o ně něžnou starost. Brečela u seriálů, kde byl vyrýsován vztah mámy a dcery, kde máma svoji dceru přijímala, ochraňovala, i když dcera zlobila a dělala fatální chyby.
Po jednom vystoupení, to už bylo Nikole 20 let, vzala mámu na večeři. Cestou potkali šéfa dramaturgie: Jste jako sestry…pronesl.
Nikola už delší dobu měla nějaké imunitní problémy a taky se necítila vedle mámy moc uvolněně. Rozhodla se, že to rozlouskne u večeře, že tu neodvratnou, nikdy nekončící úzkost v sobě s mámou konečně vyřeší. A tak když si dala matka druhý míchaný nápoj a začala se uchichtávat, Nik sebrala odvahu a položila jí najednou svou spleť životních otázek: Mami, proč se neshodneme, proč Ti vadím, co dělám špatně?
Matka se naprosto rozhodně podívala přímo na Nikolu a řekla:
Nikdy jsi nebyla podle mých představ, to se některým rodičům stává, už jsem se s tím vyrovnala…jsi celej fotr.
Kam odplout? Kde najít přístav? Kam se schovat?
———————————————————————————————————————————
Co když rodič nepřijímá, nemiluje svoje dítě? Někdy nám život nadělí přesně to, co bychom nepřáli ani svému úhlavnímu nepříteli.
Pokud je Vám tento příběh ze života blízký a potřebujete podporu, radu, terapii?
Ozvěte se. Jsem tu.
Andrea
